Dnes je 20. 02. 2017    Svátek má Oldřich, zítra Lenka.
Janov oficiální stránky obce
Janov

Aktuality

02.06.2016Jak je to s cestovními doklady pro děti?

Foto

 

Informace nejdete pod odkazem:

dokladyprodeti.pdf

13.09.2013Něco o odpadech


Užitečná hromada bioodpadu

Pardubice - Bioodpad, nacházející se snad v každé domácnosti, je zkrácený název pro biologicky rozložitelný odpad. Ekologické zpracování těchto odpadů tzv. kompostováním může být organizováno na 3 úrovních. V posledních letech se stává stále oblíbenějším a dostupnějším domácí či komunitní kompostování v klasických kompostérech nebo vermikompostérech s žížalami.

Kompostování na centrální úrovni, tedy v kompostárnách, probíhá v krechtech (na hromadách), v zastřešených bioreaktorech (tepelně izolované boxy s otvory pro vzduch) nebo bioreaktorech s dozráním v krechtech (rotační buben zkracující dobu zrání). Krechty musí být dostatečně velké, aby se zahřívaly, a podloženy rošty, aby větraly. Stěžejní je také volba poměru „vláknitého“ a „vlhkého“ materiálu (optimálně 30-35:1) a jeho vlhkost (55-62 %). Zhruba jednou za tři týdny se hromady překopávají. Proces kompostování odpadu s předchozí úpravou (drcení a míchání) v krechtech trvá přibližně 3 až 4 měsíce, bez úpravy 6 až 8 měsíců.

„Upřednostňovat kompostování a anaerobní rozklad biologicky rozložitelných odpadů (které nelze recyklovat) s využitím výsledného produktu zejména v zemědělství, při rekultivacích nebo úpravách zeleně, je jedním z opatření Plánu odpadového hospodářství Pardubického kraje,“ informuje Ing. Václav Kroutil, radní Pardubického kraje zodpovědný za životní prostředí, zemědělství a venkov.                                          

Zdroj: SmP – Odpady a.s.

 

Z Pardubic a okolí je bioodpad svážen na městskou kompostárnu do Dražkovic, jejíž provoz zajišťuje společnost SmP – Odpady a.s. „Toto zařízení pracuje na principu aerobního kompostování na volné ploše a je schváleno pro příjem celé řady biologicky rozložitelných odpadů s kapacitou přijímaných odpadů do 20.000 tun/rok. Výsledným produktem je kvalitní kompost, který se dále využívá,“ vysvětluje Ing. Jiří Strouhal, výkonný ředitel společnosti SmP – Odpady a.s. Uvedený graf znázorňuje celkově rostoucí tendenci množství ukládaných surovin na kompostárnu v Dražkovicích a příslušné množství vyrobeného kompostu. V roce 2012 bylo na kompostárnu v Dražkovicích uloženo celkem 11.096 tun surovin, z nichž bylo expedováno přibližně 3.000 tun kompostu. Tento kvalitní kompost je určen i pro maloodběratele z řad občanů s možností odběru přímo na kompostárně Dražkovice. Tím se uzavírá kruh, kdy se výsledný produkt vzniklý z bioodpadu vrací zpět do půdy jako hnojivo.

Ing. Veronika Šimková, RRA PK

Nezapomeňte, „REDUCE, REUSE, RECYCLE“ není jenom heslo!

Tématem biologicky rozložitelného odpadu se zabývá Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje v rámci „Partnerského projektu dalšího vzdělávání občanů Pardubického kraje v oblasti ekologie a odpadového hospodářství“, který získal podporu z OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Financování projektu je zajištěno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Více informací o projektu naleznete na webových stránkách www.rrapk.cz.

Kontakt pro novináře:

Jméno:                              Mgr. Jana Pašťalková

Společnost:                    Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje

E-mail:                               jana.pastalkova@rrapk.cz

Telefon:                            724 220 606                


Vraťme bioodpady do přírody…

Pardubice – Globálním problémem dnešní doby se postupně stává dlouhodobě zaznamenávaný výrazný úbytek organické hmoty v půdě. Půdní organická hmota zahrnuje všechny živé půdní organismy spolu se zbytky uhynulých organismů v různých stupních rozkladu a její obsah patří k hlavním faktorům ovlivňujícím úrodnost půdy. S nadsázkou se dá říci, že řešení se najde v „odpadcích“.

Z hygienických, ekologických, ale i technických důvodů není zcela reálné napravování přirozeného koloběhu živin jejich vracením přímo do půdy. Úpravou a stabilizováním biologicky rozložitelných odpadů, tzv. bioodpadů, lze získat kvalitní a vysoce cenný produkt – kompost. Vznikající kompost používající se právě jako půdní hnojivo přispívá k udržení kvality půdy a humus, který kompost obsahuje, zvyšuje zadržovací schopnost půdy a snižuje tak např. i riziko povodní.

Základní surovinou pro kompostování jsou právě bioodpady, které se nachází téměř v každé domácnosti a průměrně tvoří více než 40 % komunálního odpadu. Oddělený sběr biologicky rozložitelných odpadů ve městě Pardubice byl zahájen v květnu 2007. Jako pilotní lokality pro svoz byly zvoleny Nové Jesenčany a Jesničánky s převažující zástavbou rodinných domků se zahrádkami. Občanům byly bezplatně zapůjčeny speciální sběrné nádoby s intenzivním přístupem vzduchu – tzv. compostainery, které byly pravidelně vyprazdňovány. Dnes je svoz bioodpadů společností SmP – Odpady a.s. zajišťován z mnohých částí Pardubic i okolí.

Kompostárna Dražkovice (Zdroj: SmP Odpady – a.s.)

 Veškerý bioodpad je z domácností svážen při pravidelném svozu v určený den vždy 1x týdně v pátek, přibližně od dubna do listopadu, speciálním svozovým vozidlem na městskou kompostárnu Dražkovice. Odvoz bioodpadů z compostainerů lze provádět střídavě stejnými vozidly jako pro běžný tuhý komunální odpad. V důsledku toho nevznikají při realizaci svozu žádné dodatečné investiční náklady ze strany vozidel,“ uvádí Ing. Jiří Strouhal, výkonný ředitel společnosti SmP – Odpady a.s. Četnost svozu biologicky rozložitelného odpadu v Pardubicích je stanovena sezonně především s ohledem na produkci zeleně ze zahrad.

Opakovaně se potvrzuje, že ukázněnost občanů je při svozu bioodpadů dobrá. Vzhledem k důkladné informovanosti o třídění bioodpadů jsou nádoby skutečně využívány pouze na bioodpad, nevyskytují se v nich téměř žádné nečistoty a nežádoucí příměsi a jsou ke svozu přistavovány pravidelně a v určenou dobu,“ chválí uvědomělé občany Ing. Jiří Strouhal. „Občané bydlící v rodinném domě se zahradou v Popkovicích, Starých Čívicích, Svítkově, Dobrouvacích, Ohrazenicích nebo v Trnové se mohou od dubna 2013 nově zapojit do odděleného sběru bioodpadu v rámci projektu Magistrátu města Pardubic ve spolupráci se Službami města Pardubic a.s.,“ vyzývá Ing. Václav Kroutil, radní Pardubického kraje zodpovědný za životní prostředí, zemědělství a venkov (přihlášky naleznete na www.bioodpad.pardubice.eu).

Ing. Veronika Šimková, RRA PK

Nezapomeňte, „REDUCE, REUSE, RECYCLE“ není jenom heslo!

Tématem biologicky rozložitelného odpadu se zabývá Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje v rámci „Partnerského projektu dalšího vzdělávání občanů Pardubického kraje v oblasti ekologie a odpadového hospodářství“, který získal podporu z OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Financování projektu je zajištěno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Více informací o projektu naleznete na webových stránkách www.rrapk.cz.

Kontakt pro novináře:

Mgr. Jana Pašťalková, Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, jana.pastalkova@rrapk.cz, 724 220 606           

 

 

 


PET - nejen nádoby na vodu, ale i atraktivní materiál

Pardubice – Recyklace plastů je v posledních několika letech velice populární záležitost. S tím, jak se plasty stále více a více šíří do všech oborů lidské činnosti, o to usilovněji se hledají nové cesty, jak plasty znovu využívat. Za symbol recyklace plastů jsou bezesporu považovány PET lahve. Jejich podíl činí v celkovém objemu tříděných plastů okolo čtyřiceti procent. PET lahve jsou mimo jiné i symbolem konzumní společnosti, nebo také nedobrého vtahu člověka k životnímu prostředí.

Na druhou stranu je třeba říci, že se jedná o materiál, který se jako plast nejdéle třídí a je pravdou, že možnosti jeho recyklace jsou velmi dobře zvládnuté. PET lahve představují velký potenciál v možnostech recyklace, dlouhodobě je o tento materiál velký zájem a celosvětově se s ním obchoduje,“ upřesňuje manažer pro druhotné suroviny společnosti EKO-KOM a.s. Martin Lochovský.

Slisované balíky PET lahví. Zdroj: www.jaktridit.cz

PET lahve ze žlutých kontejnerů se nejprve na třídící lince roztřídí podle barev na čiré, modré, zelené a ostatní barvy. Slisované lahve i s etiketami a víčky pak míří k dalšímu zpracování. Před konečnou fází recyklace se PET lahve nadrtí na rozměry cca 1 x 1 cm do podoby tzv. PET flakes, neboli vloček. Flakes se dále perou ve vodní lázni, ve které se z nich oddělí etiketa i víčka a také zbytky nápojů, které obsahují. Vyprané a usušené vločky pak mohou být použity na výrobu celé řady výrobků a jsou volně obchodovatelné.

Nejjednodušší formou recyklace je jejich rozpouštění ve speciálních chemikáliích a výroba pryskyřic, které jsou surovinou pro další výrobu, např. nátěrové hmoty. Velmi populární metodou je výroba vláken. Vločky se zahřejí na teplotu přes 250°C a vytlačují se skrze trysky s velmi malým průměrem. Tak vznikne vlákno, které se po další úpravě používá jako výplň spacáků, bund, netkaných textilií, ale i pro výrobu koberců do automobilů, nebo zátěžových koberců. Odtud známé slogany o výrobě fleecových bund z PET lahví.

Další možností recyklace je opakovaná výroba PET lahví. Na jejich výrobu se mohou použít jen vysoce kvalitní vločky, které musí splňovat všechny hygienické předpisy. Podíl recyklovaných PET lahví může činit od několika až po 100 % nové lahve. Tím je zajištěna hygienická nezávadnost. „Současným trendem je snaha o maximální recyklaci nápojových PET lahví,“ doplňuje Martin Lochovský.

Fleecové oděvy z PET materiálu Zdroj: www.jaktridit.cz

Obligátní metodou recyklace PET lahví je i výroba regranulátu, který se dá v naprosté většině případů vyrobit i z jiných, dobře vytříděných plastů a slouží k výrobě nových výrobků z daného materiálu. Regranulují se převážně plastové sáčky, fólie nebo tašky, které následně slouží k výrobě nových fólií.

Všechny uvedené technologie fungují i v České republice, a tak je možné říci, že veškeré vytříděné PET lahve se u nás mohou bez problémů zpracovat.

Nezapomeňte, „REDUCE, REUSE, RECYCLE“ není jenom heslo!

RRA PK

Tématem odpadového hospodářství se zabývá Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje v rámci „Partnerského projektu dalšího vzdělávání občanů Pardubického kraje v oblasti ekologie a odpadového hospodářství“, který získal podporu z OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Financování projektu je zajištěno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Více informací o projektu naleznete na webových stránkách www.rrapk.cz.

Kontakt pro novináře:  Mgr. Jana Pašťalková, Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, jana.pastalkova@rrapk.cz, 724 220 606      

 

 

 

 

11.02.2013Valdštejnské alianční erby v Janově

Foto

 

S tichým úžasem jsem si uvědomil, že Janov, z historického a památkového pohledu zcela bezvýznamná obec, se může chlubit nezvykle hustým výskytem erbů rodu Valdštejnského. Najdeme je hned na třech místech formou pískovcových kartuší, a to nad hlavním vchodem janovského kostela sv. Filipa a Jakuba, nad kasulovým oknem kaple sv. Huberta na Mendryce a na severním štítu bývalého zámečku „Georgenlust“ rovněž na Mendryce. Ve všech třech případech se jedná o tzv. alianční erby, tzn.,

 Alianční erb Valdštejn - Ulfeldt (kostel Janov) 

 Alianční erb Valdštejn - Ulfeldt (kostel Janov)

že vedle erbu hlavního významného majitele znaku se nachází, vyjádřeno zjednodušeně,  ještě další erb subjektu spřízněného např. sňatkem, příbuzenským nebo i politickým vztahem. Určení „hlavního“ erbu v Janově nedalo velkou práci, jelikož se v četných historických a pseudohistorických zdrojích uvádí jako „alianční erb Valdštejnů“. Zde jsem se omezil na ověřování tohoto tvrzení (vzpomněl jsem se při tom, že v regionálních zdrojích koloval dlouhá léta falešný letopočet vzniku Mendryky), ale v tomto případě je to nesporné:  Čtyři lvi obráceni proti sobě charakterizují českou větev tohoto rodu. Záhadou mi ale bylo, proč se přes ta léta nikdo nepokusil identifikovat druhou část aliančního erbu. V relevantní literatuře a na internetu jsem o tom nic nenašel, a heraldik sám také nejsem, abych na to našel jednoduchou odpověď. Nicméně, začal jsem investovat čas na vlastní bádání a kontaktovat osoby, u kterých jsem předpokládal patřičnou odbornou znalost dané problematiky.

           Alianční erb Valdštejn - Trauttmansdorff (zámeček)

                 Alianční erb Valdštejn - Trauttmansdorff (zámeček)

Důležitým momentem při tom bylo určení časové příslušnosti erbů umístěných na zmíněných objektech. Zde mi pomohly znalosti, že janovský kostel byl v letech 1762 – 1767 zásadně přestavěn, mj. dostal dnešní věž (ovšem s jinou kupolí). V r. 1775 byl postaven/přestaven lovecký zámek na Mendryce, a ve stejnou dobu tam vznikla i kaple sv. Huberta. Během těchto let vládl v Litomyšli Jiří Kristián hrabě z Valdštejna (*16.4.1743  +6.10.1791). V jeho okolí se ovšem vyskytla celá řada „spřízněných“ osob, a začal jsem je trochu „prolustrovávat“, počínaje nejbližšími, totiž manželkou a rodiči. A vida, trefa. Manželkou Jiřího Kristiána byla Marie Alžběta hraběnka z Ulfeldta (*19.9.1747 +27.1.1791), dánský rod. Ji patří druhý erb jak na kostele v Janově, tak i na kapli na Mendryce. Vzápětí se mi podařilo určit i druhý erb na zámečku. Ten patří rodu Trautmansdorffů. Řešení je jednoduché: Matkou Jiřího Kristiána byla Marie Josefa Terezie hraběnka Trauttmansdorff (1704-1757), choť  Františka hraběte z Valdštejna (1709-1771). Pokud máte někdo přístup k dobrým heraldickým lexikonům, můžete si na základě přiložených fotografií mé údaje ověřit.

                  Alianční erb Valdštejn - Ulfeldt (kaple sv. Huberta) 

Ještě pár poznámek k optickému dojmu erbů. Jak bylo uvedeno výše, jsou to pískovcové kartuše, a přes staletí zůstaly ve své přirozené barvě, pravděpodobně sem-tam vyčištěné nebo jinak restaurované. V nejmladší době ovšem byl mně neznámým umělcem polychromován erb na štítu zámečku (viz na snímku), a to způsobem neodpovídajícím skutečnému koloritu originálních erbů. Je to otázka vkusu současných majitelů dotyčné nemovitosti, historické hodnotě to neprospívá. Protože se nedávno i historické pískovcové sochy na štítu kaple sv. Huberta proměnily v bílou podobu, chtěl jsem tam pořídit aktualizovanou fotografii erbu, který za plotem není vidět. Proto jsem se rozhodl dne 6.2.2013, kdy slunce po dlouhé době umožnilo kloudné fotografování, v areálu sester zazvonit a žádat o možnost zhotovení fotografií zmíněného erbu. Přes předložení mého kronikářského průkazu a vysvětlení kronikářského záměru u této kulturní památky mi ale bylo toto odepřeno, a to zcela nečekaně strohým způsobem neslučitelným s vlídným posláním sester. Takže, pokud někdo z Vás bude mít to štěstí dostat se do blízkosti kaple, podívejte se prosím na vzhled erbu. Fotografie v tomto článku je z dřívějších dob a zachycuje erb v původním provedení.

K.M., 9.2.2013

 

12.01.2013Co prozrazují některé půdní nálezy o minulosti Janova

Foto

 

Někteří z Vás znají mé časté otázky, zda se nenašly v usedlosti nějaké staré fotografie nebo jiné dokumenty pocházející z německého podílu janovských dějin. Přes léta nikdo nic neměl, ba ani o ničem nic nevěděl. Až poslední dobou se přece jen něco našlo. A každý nález nám prozrazuje kousíček o tom, jak to tady dříve bylo, a často vytváří i most pro porovnání s dnešním stavem.

Nejnovější úlovek mi věnoval janovský originál pan Broukal, kterého zde blíže představovat nemusím. Našel celkem nevzhlednou hnědou kovovou destičku o velikosti 10 x 6 cm se dvěma výřezy pro provléknutý řemínek, sloužící k označení majitele na nějakém zvířeti nebo větším předmětu, třeba kusu zavazadla.  Na přední straně je ražený nápis „ALOIS PAZOLT FLEISCHHAUER JANSDORF N:230“ (obr. 1). Fleischhauer znamená v českém překladu řezník.  To byla taková malá výzva pro mne, abych se pustil trochu do bádání. První krok: Dům s čp. 230 v Janově existuje, a je uveden i v literatuře (1), čili se jedná o usedlost vzniklou před rokem 1945. Ve stejném zdroji jsem našel i majitele této nemovitosti – je to právě onen Alois Pazolt, jenž provozoval řemeslo řezníka. V této knize se ovšem píše „Patzold“, což není zase nic mimořádného, protože kniha vznikla v podstatě bez podpory matrik. Autor uvádí, že řezník měl právo vyškolit učně, a že měl před r. 1938 roční obrat ve výši 350 000 Kč, v r. 1944 pak okolo 70 000 RM (Reichsmark). Tato čísla samotná nám moc neříkají, potřebovali bychom to nějak, s něčím porovnat. Zdroj (1) nám prozrazuje, že spořící vklady družstevníků v letech 1930/1931 postavené Raiffeisenbanky (dnes budova OÚ) se pohybovaly kolem 2 milionů Kč, a úvěry později okolo 95 tisíc RM.  Podívejme se ještě na ceny, které nám poskytuje zdroj (2). Uvádí se zde, že v r. 1938 stál metrák brambor 7 RM, kilo vepřového masa 1,15 – 1,35 RM (živá váha), litr mléka 15 až 17 feniků a jedno vejce 9 feniků. Když uvažujeme, že v roce 1944 zvládl vedle přísně regulovaného válečného trhu v rostoucí míře trh černý, tak pan řezník rozhodně nebyl chudák.

  Obrázek č. 1  Obrázek č. 2

Vrátím se k té plechové destičce. Má totiž i zadní stranu, na první pohled bezvýznamnou, ale při vhodném dopadu světla lze na ní rozluštit ražený zápis „ALOIS PATZOLT MOHREN No. 55“ (obr. 2).   A tak jsem udělal druhý krok. Mohren je dřívější název Javorníku u Svitav. Všimněte si opět nové, třetí verze příjmení. Zdroj (3) uvádí, že tam také působil „řezník Patzold“, a soudě dle dalších okolností se mohlo jednat o otce, dědečka nebo dalšího příbuzného tohoto janovského řezníka. Obrátil jsem se na osvědčený informační zdroj (4), který mi sdělil, že se „náš“ Alois narodil dne 27. 5. 1901 v Javorníku čp. 55, a nadto ještě jména, data narození a bydliště jeho otce, dědečka, sourozenců a sourozenců jeho otce.  Žádný další Alois se mezi nimi nevyskytoval, a ani při sčítání lidu v r. 1921 se v Javorníku už nenašel žádný Alois Patzold. Naopak na jiné listině byla poznámka, že se Alois Patzold přestěhoval do Janova. Plechová destička byla tedy vyřešena. Se jménem Patzold je ale spojena ještě jiná zajímavost. Dle (3) vlastnil totiž po první světové válce jistý Patzold z Javorníku prosperující restauraci „U jelena“ u hlavní silnice do Svitav (obr. 3). Když se dostal do roků, kdy touha po klidu zvítězí nad touhou po tučném a jistém, ale tvrdou prácí vydřeném výdělku, rozhodl se tu restauraci prodat. Přišel při tom na lišácký nápad: Jako cenu si od kupujícího podmiňoval jen doživotní rentu, pro tehdejší těžké doby lákavá nabídka! Jeden zájemce jménem Franz Schreier po pohrdavém pohledu na zjevně blízký konec dosavadního majitele hned na to přistoupil, zřejmě v domnění, že tu hospodu získá za akční cenu.  Jenže Patzold ne a ne rozloučit se s tímto světem… Zkrátka, nový majitel si to špatně vypočítal a zkrachoval i přesto, že jeho hospoda díky své poloze měla více než dobrý obrat. „Jelen“ pak přešel na dalšího majitele, Karla Rista z Moravské Třebové, který ho v r. 1935 přebudoval a zvětšil.  Z dat mého zdroje (4) vyplývá, že onen muž s pevným zdravím musel být buď otec našeho Aloise, anebo jeden z jeho tří strýců. Všichni se narodili v rozpětí mezi 1847 a 1855. Dalo by se to přesně zjistit dalším pátráním ve starých pozemkových knihách, ale myslím, že by to nepřineslo nic zásadního. Věřme tedy údaji pod pohlednicí (obr. 3), že to byl strýc Anton.

         

 Obr. č. 3 - Hospoda "U Jelena" na začátku 20. stol. 

Dalšími úlovky jsou tři černobílé fotografie v tehdy běžném formátu 6x6 cm, které jsem přes skener zvětšil a pak na počítači trochu „vyčistil“. Věnoval mi je pan Fr. Jirásek. Byly nalezený v souvislosti s požárem kostela v r. 1957 a jeho opravou na začátku šedesátých let minulého století. Pocházejí bezesporu z německé minulosti Janova, pravděpodobně z let 1937-1942. Bohužel jsou jejich hlavním motivem osoby, které zcela vyplňují plochu fotek, a takto posouvají vyfocené okolí 

 

 Obrázek č. 4 Obrázek č. 5

poněkud do pozadí. I tak lze na nich identifikovat různé objekty, o které mi výhradně jde. Na první fotografii s  mladou paní (obr. 4) např. můžeme rozeznat dnešní školku (č.p. 246) v původním vzhledu, a před ní srubovou chalupu, která dnes už nestojí. Měla dříve č.p. 163. Na další fotografii s tou rodinou při senoseči (obr. 5) poznáme vlevo jejich obydlí, viděno dnešním vkusem jako krásnou bílou chalupu, dle všeho s výměnkem, který na fotce vidět není. Mohl to tedy být malý statek s uzavřeným dvorem. Dle pana Jiráska by se mělo jednat o dnes už neexistující č.p. 87. Pak by stanoviště fotografa mohlo být někde za tiskárnou, na louce Winterových, nebo i kousek za potokem, který měl dříve zcela jiný, klikatý průběh. Dnes na místě té chalupy stojí poněkud méně pohledná garáž (obr. 6). Vzápětí jsem ale poněkud znejistěl, protože se mi zdálo, že dotyčná lokalita nemohla pro takovou usedlost poskytovat dostatek místa. Mé pochybnosti ale vyvrátil náš starousedlík B. Šplíchal, jenž se na tu chalupu vzpomněl z osobních důvodů zcela přesně, dokonce na tu malou sošku ve výklenku nade dveřmi. No a nakonec potvrdil i náhled do Císařských povinných otisků map stabilního katastru, že se na popsaném místě skutečně nacházel menší uzavřený dvůr (obr. 7). V povalečném kronikářském zápisu je pro nemovitost s čp. 87 uvedeno, že ji „dostal přidělenou Ludvík Černý jako bouračku, kterýžto materiál z této, použil pro přestavbu své budovy“ (čp. 86, poznámka autora). Jestli toto rozhodnutí bylo pro vzhled obce prospěšné, můžete pohledem na obr. č. 6 posoudit sami.

 Obrázek č. 6  Obrázek č. 7

Na další fotografii vidíme pět mladých mužů na hřbitovní zdi (obr. 8), v pozadí je vidět základní škola. Dle úhlu pohledu bych usoudil, že snímek vznikl u dolního rohu hřbitova, a překvapily mne zde tři věci: Za prvé ten už tenkrát špatný stav cihlového zdiva, za druhé ta malá výška zdi, tzn., že povrch hřbitova byl v té době vyšší než dnes, a za třetí, že v tom rohu nejsou vidět hroby. Při tom Němci usilovali v třicátých letech o výstavbu nového, většího hřbitova, protože ten stávající byl prý příliš malý.

 Obrázek č. 8  Obrázek č. 9

Další fotografii (obr. 9) mi zapůjčil náš pan starosta Miloš Štika. Je to pohled zřejmě z roku 1957 na zmizelou kapličku, o které jsem se domníval, že její vzhled není fotograficky dochován. Stála u skupiny akátů, když se chodí od Sedliských údolíčkem k lesu. V plánu obce dle (3) je sice symbolicky zakreslena, ale dále se autor o ni nezmiňuje. Patřila za německé minulosti dle všeho k pozemkům čp. 76, které vlastnil jistý Franz Pachl. Muž stejného jména vlastnil ale i čp. 91, a tam stála rovněž kaple. Ta byla zasvěcena sv. Janu Nepomuckému, a takto je v (3) společně s dalšími kaplemi i několikrát citována. Nevyloučím možnost, že autor se v dolní části obce moc nevyznal a sloučil na papíře dvě Pachlovy kaple v jednu. Jelikož kaple na obrázku č. 6 je už „vykuchána“, nemohu Vám ani říct, komu byla zasvěcena. Třeba si vzpomene nějaký starousedlík na její původní obsah.

 

Klaus Müller, v lednu 2013

Použité zdroje:

(1) Kaupa, Karl: Heimatbuch der Gemeinden Jansdorf und Strokele. Heimatwerk-Verlag München, 1974.

(2) Hrubesch, Viktor: Heimatbuch für Überdörfel, Körber und Böhmisch-Lotschnau. München, březen 1989.

(3) Urbanek, Johann; Zierl, Erich: Mohren – Geschichte eines sudetendeutschen Grenzlanddorfes. Selbstverlag, Mannheim 1975

(4) Tast, Thomas – genealog, Mannheim (SRN)

 

07.01.2013S pomocí příspěvku od NADACE ČEZ jsme opravili jednu z místních komunikací

Foto

V roce 2012 bylo v naší obci, jak jste jistě zaregistrovali, realizováno několik oprav místních komunikací. Jednalo se především o opravu komunikace podél strakovské silnice od Záleských po Vrchotovi, zpevnění komunikace na Mendryce, rozšíření komunikace u Bielků, oprava spojovací komunikace na strakovskou silnici u bytovek a v neposlední řadě byla vybudována nová komunikace Na Kamenné straně.

Jak je již zmíněno, byla opravena i komunikace podél strakovské silnice, která je obslužnou pro rodinné domy čp. 30, 290, 271, 270, 269, 293 a 37. Jednalo se o úsek dlouhý cca 190 metrů o šířce 3 metry a z důvodu havarijního stavu komunikace byla tato rekonstrukce provedena v plném rozsahu, což znamená, že kromě nového asfaltového povrchu v tloušťce 60 mm, bylo vyměněno také kompletní podloží a jedna strana komunikace byla osazena chodníkovými obrubníky. Po dokončení všech oprav byly dosypány krajnice.

Důležitou skutečností je, že tato oprava byla realizována za pomoci nadačního příspěvku od NADACE ČEZ, která podpořila tento záměr finančním příspěvkem ve výši 300 tisíc korun.   

P. D.

Předání symbolického šeku na 300.000 Kč

 

Nová cesta u Záleských

24.09.2012Něco o tanečním kroužku "Smajlíci"

Foto

 

Smajlíci

 

Dětský taneční kroužek „Smajlíci“ vznikl 4. dubna 2009. Skupina se věnuje moderním tancům oblíbeným u mládeže, a protože jezdí i na různá vystoupení, učí se děti mj. i odbourávat trému. V rámci soustředění a tréninků nechybí ani stanování a společné výlety, kde si děti užijí hodně legrace se vším všudy.

Chtěla bych poděkovat rodičům dětí za spolupráci a sponzorské dary, panu starostovi za pronajaté prostory a podporu. Také všem, kdo se jakkoliv podílel na chodu našeho kroužku. Ve fotogalerii (zde a zde) najdete několik snímků z naší zájmové činnosti.

Eva Wejdová, vedoucí kroužku.

 

02.02.2012Trvalé odkazy na fotografie a videa K. Müllera o Janově a okolí

Foto

Po některých akcích a událostech jsem umístil opakovaně odkazy na externí videa resp. fotografie, pokud překročily limit webových stránek, anebo se u nich dal předpokládat určitý zájem o stažení v lepším rozlišení. Abyste do budoucna nic nepropásli, najdete teď v rubrice „odkazy“ (pod Úvodem) trvalé odkazy na umístění těchto dokumentů. Jedná se o dění v obci ve fotografiích (rajče) a ve videích (Youtube) a o snímky Janova a okolí (Panoramio).

Pro soukromé účely jsou volně k dispozici, ale pokud je někdo hodlá šířit dále, tak bych rád upozornil na to, že bez uvedení zdroje a/nebo autora je to přinejmenším neetické J V případě komerčního záměru nutno se dohodnout s autorem.

K.M.

12.01.2012Splatnost poplatků

Upozorňujeme Vás, že od 15. dubna 2012 začíná splatnost poplatků za komunální odpad a ze psů. Podrobnosti a formuláře najdete zde (odpad) resp. zde (psi).

1

Anketa

Měl/a byste restauraci v Janově raději nekuřáckou?
Kdyby byla restaurace v Janově nekuřácká, chodil/a byste tam