Dnes je 28. 06. 2017    Svátek má Lubomír, zítra Petr a Pavel.
Janov oficiální stránky obce
Janov

Farnost a farní budova

 

Farnost a farní budova

 Když v r. 1350 existoval farní kostel, tak byla s ním spojena s velkou pravděpodobností i farní budova.  Nemáme o ní ale žádné konkrétní zmínky, a můžeme vycházet jen z toho, že byla během husitských válek zničena spolu s kostelem.  Farnost byla obnovena až v r. 1785, do té doby patřil janovský kostel pod Opatov resp. Čistou (viz v rubrice „Kostel, věž a zvony“). Součástí tohoto procesu byla i výstavba farní budovy, která vyrostla na pozemcích dvou majitelů z č.p. 2 a č.p. 4 (dnes bytovka vedla Rychty). Stavba byla zahájena v r. 1786 a v r. 1787 předána, pak se do ní nastěhovali tehdejší farář s tzv. „kooperátorem“. Fara dostala číslo popisné 1.

 

Z přiznání o farní budově za účelem „určení poplatkového ekvivalentu z ceny budovy“ z roku 1891 můžeme zhruba zjistit, co skrývala: „Fara Jansdorf sestává z obytné budovy bez patra, zděná z kamenů, se střechou ze šindelů, ve vnitřku jsou 4 pokoje, 1 kuchyň, 1 předsíň, 1 špajz, 1 sklep. Hospodářské stavení je budované z cihel a kryté břidlicemi, obsahuje 1 stodolu, 1 chlév pro dobytek, 2 chlévy pro drůbež, 2 komory, 1 dřevěnou kůlnu a 1 sklep.“ Zmíněný 1 chlév pro dobytek ve faře není omyl: v operátu z r. 1880 je dokumentováno, že tam měli tři krávy.

 

Budova byla dělena chodbou do dvou stejných částí obsahujících po dvou pokojích vzájemně propojených, z nichž tři obýval farář a jeden kooperátor. Kuchyň se špajzem byly s klenutím.

V době od prosince 1822 do 1. května 1823 byla vykopána vlastní farní studna o hloubce 13 sáhů (cca. 25 m), která měla v letech 1847 a 1848 už první opravy. Vůbec jsou dějiny farní budovy důkazem, že stavební šlendrián není vynález posledních generací. Fara musela být často opravována, např. kvůli tomu, že se v pokojích opakovaně vyskytovala dřevomorka s následkem propadání podlah a vypadlých zárubní. Tohoto škůdce se zbavila až po roce 1878 zabudováním cementových dlaždic, na které se pak položili dřevěné podlahy. V roce 1879 bylo nutno nahradit dřevěnou hospodářskou část cihlovou stavbou, která záhy také ukazovala viditelné následky z používání mokrých cihel. I původně cihlový plot, oddělující pozemek fary od obecní cesty, byl pro špatný stav 1887 zlikvidován a nahrazen dřevěným. Použitelné cihly našly uplatnění při vydláždění chodníku mezi farou a kostelem.

 

V roce 1892 se fara opět opravovala, mj. dostala břidlicovou střechu, novou kuchyň a nová kamna. Studna byla 18.9.1896 vybavená novou železnou (ruční) pumpou a pozinkovaným potrubím.

 

V letech 1920-26 se znovu setkáváme se stavebními opravami fary. Snahy o důkladnou přestavbu marodní budovy proto od r. 1926 sílí, byly ale patronátním úřadem Thurn a Taxis v Litomyšli dlouho zahrávány do autu. Až 19.6.1929 ve 14.00 hod. došlo dle psaní okresního úřadu v Litomyšli TaT patronátnímu úřadu v Litomyšli k lokálnímu termínu u fary za účelem zjištění nutnosti její přestavby. Konečné rozhodnutí nepadlo a následovaly další a další termíny. Konečně v r. 1933 byla fara úředně zařazená do kategorie „neobyvatelná“, trvalo ale ještě do začátku září 1936, než byla kompletně stržená a mohlo se začít s novostavbou na stejném místě. 

 

První plány pro novou budovu farního úřadu se datují z r. 1929 (stavitel Frant. Vlach, Litomyšl). Měla být podsklepená a v přízemí obsahovat kuchyň, pokoj a komoru pro personál, kancelář, jídelnu a koupelnu s vanou. V prvním patře se počítalo se dvěma reprezentačními místnostmi, obývacím pokojem a ložnicí. Náklady byly kalkulovány na 145.420,- Kč, nezahrnovaly ale elektrické rozvody a svědčily i jinak spíš o jednoduchém vybavení. K tomuto a ještě jednomu dalšímu návrhu z r. 1930 měl námitky Zemský úřad v Praze, které byly respektovány novým návrhem ze září 1931. Náklady ovšem stoupaly až na 259.121,20 Kč, ale bylo už pamatováno i na elektriku (i když bez instalace a připojení na síť). Na straně k obecní cestě mělo být po pěti oknech, vchod z bočního závětří (k západu), nad kterým měl být balkon. Sklep byl obohacen prádelnou, budova měla dostat lepší rozvod vody z olovného potrubí. Většina podlah (120 m2) se měla zhotovit z bukového parketu. I na „2 škrabáky nožové na obuv“ bylo pamatováno. Aby se neopakovaly dřívější stavební hříchy, počítalo se s důkladnou vodorovnou izolací stěn a podlah.

 

K mému překvapení byl nakonec realizován projekt odlišný, který měl k obecní cestě v 1. patře sice 5 oken, ale v přízemí zmizelo prostřední okno ve prospěch vchodových dveří s venkovním schodištěm. Boční vchod s balkonem byl vynechán. Tím bylo i vnitřní uspořádání dost pozměněno. Nenašel jsem příslušné plány ani důvod, proč se tak stalo, ale domnívám se, že vchodem z hlavní cesty působila budova víc reprezentačně a zároveň demonstrovala určitou míru „otevřenosti“.   

 Nová fara po dokončení (1937)  Bývalá fara dnes

 

Stavitelem byla fa. František Vlach z Litomyšle. Kolaudační řízení se konalo úspěšně 13.1.1938, ale byly při něm už schváleny i první menší úpravy. Tahanice ohledně úhrady za stavbu trvaly ještě několik let a uvedly zmíněnou firmu do svízelné situace.

 

Dle dokumentu, kterým farář požádal v r. 1939 příslušný finanční úřad ve Svitavách o osvobození od daně z budov, obsahovala nová fara v přízemí kuchyň s přilehlou jídelnou, místnost pro kostelní předměty, komoru, kancelář a ještě obývací pokoj obývaný domovním personálem. V 1. patře byly pokoj pro kaplana,  ložnice a obývací pokoj pro faráře, 1 pokoj s menším předpokojem pro „vyšší návštěvy“, a na půdě byl pokoj pro kostelní paramenty.

 

V roce 1939 nechal farář dokončit elektroinstalaci, čímž způsobil přechodnou úřední oscilaci, protože v projektu a ve faktuře elektroinstalace uvedená byla, úředníci ale nepochopili, že bez drátů, spínačů, zásuvek a hlavně bez připojení k síti to nemůže fungovat, a tak trvalo notnou chvíli, než byla potřebná částka 9.748 korun povolena a uvolněna. Fara byla proto připojena k elektrické síti teprve v říjnu 1940 (na rozdíl od kostela, o kterém existuje záznam o kolaudaci po opravě elektrického zařízení z r. 1937). Za odběr energie měla fara platit měsíční paušál 4,25 RM plus 8 RPf. za kWh.

 

Zpráva z 12.10.1943 o určení farních místností už odráží snahu církevních kruhů v době válečné nouze nevykazovat nepřiměřenou velkorysost. Místnosti v přízemí jsou proto deklarovány jako kancelář, archiv, špajz, ložnice faráře, kuchyň a jídelna, a v prvním poschodí jako pokoj pro kaplana, úřadovna pro kostelní radu, pracovna faráře, pokoj pro hospodyňku a jeden pokoj byl pronajat (zřejmě civilně).

 

Konečnou, (v podstatě bezvýznamnou) dnešní podobu dostala budova až při rozsáhlé modernizaci po r. 1987/88, kdy se z ní stala bytovka se čtyřmi plnohodnotnými byty.

 

Klaus Müller