Dnes je 20. 10. 2017    Svátek má Vendelín, zítra Brigita.
Janov oficiální stránky obce
Janov

Gajer

 Z dějin

Osada Gajer (něm. Gayer) byla založena v r. 1663 jako dominikální vesnice. V starších dokumentech figuruje i jako „Neu-Mändrik“ (Nová Mendryka). Platnost tvrzení v předešlém textu janovských dějin, že se tam „…odstěhovali hlavně bezzemci z přelidněného Janova“, je sporná. Bylo 15 let po třicetileté válce, a zejména po švédském řádění zůstalo mnoho usedlostí zničených nebo opuštěných, řady sedláků a chalupníků byly decimovány místy o třetinu.  A pole se neobdělávala. Na takto bezprizorní půdě, která dříve patřila vrchnosti, viděli možnost nového začátku ti, jež válečné události zavlály jako cizí do této oblasti, anebo připravily o majetek. Dle prvních dostupných zdrojů (J. G. Sommer) bylo v r. 1837 na Gajeru 35 čísel, 257 německých obyvatel a jedna hospoda. 

 

V práci Fr. Palackého z r. 1848 je uvedeno 276 obyvatel. V roce 1872 to bylo 39 čísel a 260 obyvatel. Při sčítání lidu k 29. 11. 1888 bylo evidováno stále 39 čísel. K inventáři patřilo mj. 49 krav, 27 prasat, 11 koz a 3 koně. Další údaje pak jsou z r. 1905 (44 čísel / 245 obyvatel) a z r. 1930 (259 obyvatel). V první světové válce padlo z této osady 15 mužů.

Dne 11. 8. 1867 zachvátil osadu ničivý požár, který se šířil z č.p. 26 na všechny domy po obou stranách hlavní cesty, jen ty samostatně stojící směrem k lesu zůstaly nepostiženy. Během několika let (Kaupa uvádí r. 1872) byla osada zcela obnovená, což potvrzují i předešlé zmínky o počtu domů a obyvatel.

Místní hospoda se nacházela minimálně od r. 1890 v č.p. 21, kde fungovala ještě po znovuosídlení českými osadníky. Do roku 1945 působili v osadě ještě další živnostníci: 3 truhláři (č.p. 1, 12 a 23), obchodník (č.p. 1), krejčí (č.p. 10) a švec (č.p. 13).

Do školy chodily děti původně až do Janova., od. r. 1835 na Mendryku. Hlavně v zimě to byla ale velká zátěž. Od r. 1855 se z tohoto důvodu konala zimní výuka v selské jizbě u č.p. 36. Nová škola byla postavena v r. 1910 jako jednotřídní a dostala č.p. 6 (to poukazuje na to, že na tom místě stála už před tím usedlost s tímto číslem). Výuka začala v r. 1911. Škola měla vždy 40 – 50 žáků a byla od r. 1937 dvoutřídní. Po znovuosídlení osady počet žáků prudce klesl, škola byla ve špatném stavu, a tak obtížně dosažený provoz v 50. letech neměl vyhlídku na dlouhé trvání.

Osada byla až v letech 1948/49 za finanční spoluúčasti občanů elektrifikována. I zásobování vodou vázlo. Dle protokolů MNV v roce 1959 tam nebyla žádná použitelná studna, voda se přivezla 2x týdně cisternou z Litomyšle, ale byly s tím stále potíže, i když z r. 1973 je zmínka o funkční obecní studni u č.p. 167 (tzv. „Lašák“). Připojení k janovskému vodovodu vybudovanému po úspěšném hloubkovém vrtu (1973) se uskutečnilo až po r. 1980.

Dnes je Gajer v širším regionu znám svými zimními povětrnostními kapriolami na silnici I/35 a přilehlou benzinovou stanicí. Od roku 2008 se začalo na Gajeru opět stavět, o rok později byla opravena místní kaple sv. Václava, což nám umožňuje hledět optimisticky na budoucnost této malé osady.

 Klaus Müller

 


Kaple a Mariánský sloup na Gajeru

Kaple sv. Václava na Gajeru představuje spolu s Mariánským sloupem jedinou pamětihodnost v této části obce Janova. Když se připravovala v roce 2009 její oprava, nashromáždil jsem několik skromných informací o jejím vzniku a myslel, že máme jasno.  Teď, o rok později, stojím ale před další záhadou.

Po osídlení této části obce Janova českými osadníky v letech 1945-46 se o kapli moc nevědělo. Písemné materiály o jejím vzniku se nedochovaly a nositelé pravdivých nepsaných informací nebyly. Bádal jsem jako laik ve skromných zdrojích, které se nakonec vyklubaly jako nejvydatnější (1).

Vznik kaple na Gajeru, jak ji známe, je spjat s obnovou této části vesnice po velkém požáru dne 11. 8. 1867, který tam zničil skoro všechny domy.  Do té doby na Gajeru velmi pravděpodobně ani kostel ani kaple nebyly, alespoň se o tom žádná kronika nezmiňuje. Dle (1) chodili obyvatelé na bohoslužbu do Mikulče  nebo do Janova. Lze předpokládat, že obava věřících v Gajeru (skoro všichni obyvatelé byli katolíci) z dalšího požáru byla příčinou pro postavení kaple přímo ve vsi, aby je Bůh ochraňoval před dalšími pohromami. V roce 1872, kdy byla obnova zhořelé vesnice ukončena, byla kaplička vysvěcena sv. Václavovi. Stála u tehdejší okresní silnice do Valdeku (nyní část Opatovce), která má dnes jen podřadný význam, ale je stále hlavní cestou v této části obce. Na střeše kaple v malé štíhlé věži byl i zvon, ale vesničané o něho ke konci 1. a 2. světové války opětovně přišli. Ten poslední měl průměr 46 cm a vážil 55 kg. Jednou ročně, a to 16. května, bylo uskutečňováno procesí od této kapličky ke kapličce sv. Nepomuka na Brlence.

 Kaple kolem r. 1990  Kaple v r. 2008  Kaple na začátku r. 2010

Na jejím žalostném stavu do roku 2009 se podepsal jednak poválečný nezájem, ale i tehdy obvyklý způsob opravy vozovky. Na rozježděnou komunikaci se navršily další a další vrstvy různého materiálu, takže zdi a vchod kaple se dostaly postupně pod úroveň terénu, což mělo neblahý dopad na kvalitu zdiva v důsledku zadržování a vzlínání vody do stavby. Chátrání podpořil i zhoršující se stav střechy. I tak budila kaplička architektonicky zdařilý dojem, ladící se zbytky okolní stavební kultury dané doby. Toho si všimli i turisté projíždějící nebo procházející se po přilehlé cyklotrase, a tak sílilo v posledních letech volání o opravu a opětné využití kaple, jak pro církevní, tak i světské účely (výstavy, besídky - nejen o Vánocích).

Po zajištění dotace od památkářů (600.000,- Kč) a  finančního podílu obce začala oprava kaple v září roku 2009. Předcházel  ji dne 18.6.2009 na zasedání ZO výběr zhotovitele (firma KLEPOCOL s.r.o., Svitavy-Lačnov). Na začátku listopadu 2009 byla hotová střecha a vnější hrubá omítka. Celá věžička dostala kabát z hnědého plechu. Zastupitelstvo schválilo dodatečně ještě opravu lavic v interiéru ve výši 77.350,- Kč, jenže při demontáži starých lavic se zjistilo, že podlaha“ rostla“ přímo na zemi, bez izolace, a tak následoval neplánovaný sanační krok, který si vyžadoval další finanční prostředky. Celkové náklady tedy nakonec činily 1,077 mil. Kč.

Během oprav byl objeven jakýsi základní kámen, který vykazuje rok 1872 jako datum stavby. Spolu se záznamy o datu svěcení a v logické souvislosti požáru jsem tedy mínil mít dostatek důkazů o tom, že kaple vznikla v roce 1872. Jenže pak jsem objevil na císařské mapě z roku 1839 (2), že v lokalitě dnešní kaple byl zakreslen objekt s růžovým půdorysem kaple, dle mapové legendy sakrální stavba. Nejasnosti tedy pokračují. Můžeme si tuto záhadu vyložit různě: 1. Budova byla do mapy doplněná později (nepravděpodobné), 2. Existovala tam už kaple, která byla při požáru zničena a po více než třiceti letech obnovena (žádný dokument se o ni ale nezmiňuje). Rozhodl jsem se, řešení této otázky přenechat profesionálním historikům, ale kdo ví, třeba narazíme na náhodnou zmínku…

Na začátku Gajeru, naproti benzínové stanici, vedle bývalé školy č. p. 6, stojí  sloup s Pannou Marií (Immaculata). Zdroj (3) uvádí k němu: „Neznámý autor z České Třebové, pískovec, není ve státním seznamu nemovitých kulturních památek.“ Pomník vznikl v r. 1921 a byl dne 15.května v témže roce svěcen. Na dříku se nachází nápis AVE MARIA a na podstavci text

Du gabst uns Schutz in Kriegeszeit

Maria mild und her

Drum sei dies Denkmal hier geweiht

Als Dank zu Deiner Ehr

 (Ochránila jsi nás v časech válečných, laskavá a vznešená  Marie, nechť je tento památník posvěcen jakožto poděkování ke tvé cti)

a pod tím další text „Errichtet im Jahre 1921 von Fa…“ (nečitelné, zřejmě Familie Bier).

                                                           Mariánský sloup na Gajeru

Dle (1) sochu věnovali bratři Bierové z Gajeru jako poděkování za to, že se všichni tři vrátili z (1. světové) války. Na původním místě byl předtím obraz ukřižovaného Spasitele, obklopený plotem.  V souvislosti s výstavbou čerpací stanice a budováním příjezdových cest byl pomník o několik desítek metrů přeložen na nynější místo.

(1) Kaupa, Karl: Heimatbuch der Gemeinden Jansdorf und Strokele. Heimatverlag München 1962

(2) Císařské povinné otisky map stabilního katastru z r. 1839

(3) Maxová, I., Zahradník, P., Nejedlý, V., Suchomel, M.: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Svitavy