Dnes je 20. 02. 2017    Svátek má Oldřich, zítra Lenka.
Janov oficiální stránky obce
Janov

Kostel, věž a zvony

 

Kostel, kostelní věž a zvony

 

V Janově existoval už v roce 1350 farní kostel, a to původně „ve staré vesnici směrem k Mendryce“, kde se nacházel dle listiny ještě v r. 1412.  Je jisté, že to nebylo nynější stanoviště kostela. Během husitských válek byl kostel zničen v takové míře, že svému účelu už sloužit nemohl. I farnost zanikla. Proto byl později (definitivní datum jsem nenašel) postaven nový kostel na dnešním místě, který pak měl na dlouhou dobu jen status veřejné kaple.  To znamená, že se mše svatá teoreticky mohla sice uspořádat každý den, ale nebyl přiřazen vlastní farář.  Z  tohoto důvodu kapli nenáležel ani stálý příjem formou desátku. Od neznámého data je uvedena pod titulem apoštolů Filipa a Jakuba. Nejdříve patřila nová kaple pod farnost v Opatově. Doložen je takto rok 1607, ale pravděpodobně trval tento stav až do r. 1652. Následovaly dva roky bez placeného cizího kněze, než se v r. 1655 o janovské duše začala starat farnost v Čisté (Lauterbach).

 

První „světské“ zmínky o kapli máme z r. 1620, kdy byla postavena věž, a z r. 1647 v souvislosti s požárem (některé zdroje datují požár i do r. 1642 a 1644, není jasné, zda se jedná o identickou událost nebo o tři na sobě nezávislé požáry). Tato původně samostatně stojící dřevěná věž „kampanila“ na dolní části hřbitova (pravděpodobně někde u dnešní dolní hřbitovní brány), byla v letech 1672 a 1691 restaurována a v r. 1805, kde už přes čtyřicet let stála dnešní kamenná věž, zbořena. Stará věž byla v r. 1646 vybavena dvěma zvony o váze 15,5 q, které byly sice „z dobrého materiálu, ale málo estetické podoby“. Kromě toho nebyly v některých částech obce slyšet (i pro malou výšku dosavadní věže).

 

Méně údajů najdeme o opravách samotné kaple, např. co se s ní stalo po zmíněném požáru v r. 1647. Až v roce 1710 prozrazuje jedna účtenka výdaje na 400 tolarů k „rozšíření janovské kaple“. V letech 1726 a 1727 následovaly další rozšíření a přestavby (nové presbyterium od základů, zvyšování lodě, větší okna, nový strop, krov i střecha). Dle všeho můžeme vycházet z toho, že kaple byla původně výrazně menší než dnešní kostel, snad podobna kapli sv. Huberta na Mendryce.

 

Velmi zajímavý je zápis o tom, že v r. 1727 byla „na hrotu hřbitova“ postavena obytná místnost pro kněze, kde se mohl ubytovat po svém příjezdu z Čisté, a „hned v blízkosti“ i stáj pro jeho koně. Dříve se kněz musel ubytovat ve vedlejší Rychtě. Při dalších stavebních pracích v rozmezí 1762 – 1767 došlo mj. i k postavení nové kostnice (ossaria), protože stará dřevěná byla zpuchřelá a „stála jinde“. Tato fakta jsou důležitá v souvislosti s objevením kostnice pod budovou dnešní autobusové čekárny v červenci r. 2011. Povinné otisky císařských map stabilního katastru z r. 1839 totiž ukazují na území kolem kostela dvě budovy kategorie „nespalné“ v rozích dnešního zbytku původní barokní hřbitovní zdi (tj. směrem k státní silnici): jednu na místě dnešní čekárny, čili směrem k Rychtě a druhou v rohu k bývalé hospodě (dnešní  Motorest). Poslední jmenovaná se na dobových pohledech z let kolem r. 1900 ale už neobjevuje. Velmi pravděpodobně byla právě ona daným obydlím. Uvažujeme-li, že se Janov stal v r. 1785 opět farností a nová farní budova byla kolaudována v r. 1787, stala se v podstatě zbytečnou, zchátrala a byla později zbořena.

                           Okolí kostela v r. 1839

Vraťme se ale do období po r. 1727. Přestavby kaple byly tenkrát zřejmě šity horkou jehlou. Už v r. 1733 totiž musela být restaurována přední strana kaple (dnes část mezi věží a lodí), protože byla postavena na slabých základech. V r. 1746 byla postavena nová sakristie na místě původní vlhké staré. Větší etapa stavebních úprav (1762 – 1767) začíná pak přístavbou nové (dnešní) věže „z nejlepších materiálů“ a „s fundamenty nejméně 3 Oryga (skoro 6 metrů)  hlubokými až na skálu“. Základní kámen byl položen farářem Adalbertem Kliczkou z Čisté na hraně věže směrem k Litomyšli. V témže roku došlo i k přelití zvonů ze staré dřevěné věže (pražský zvonař Johannes Georg Tühner). Byly v r. 1764 zavěšeny na nové věži (jiný zdroj uvádí r. 1763). V posledním uzlu špičky věže byly uloženy i dobové dokumenty. V r. 1764 dostala věž vápenný nátěr. V následujících letech této etapy bylo restaurováno presbyterium (vzhledem k slabým základům hrozilo zhroucení) a mj. nad okny bylo opatřeno železným opaskem, který celou stavbu stahoval. Ze stejného důvodu byla i zasypána krypta. Původně dost svahovitý terén hřbitova byl pomocí více než 2000 povozů hlíny navýšen do roviny, což si vzápětí vyžadovalo postavení nových hřbitovních zdí. Ze stejného období pochází též erb nad vchodem (alianční erb hraběte Waldstejn-Wartenberk, hlavního sponzora stavby.

 

V r. 1818 muselo být obnoveno krytí věže novým šindelem s fermežovým nátěrem. Zda se v té době na věži už nacházely hodiny, jsem nemohl spolehlivě zjistit, existuje ale záznam, že v r. 1831/32 byly zabudovány nové hodiny.  

 

Věž a její zvony sloužily obci skoro 100 let, než se v noci z 28. na 29. listopadu 1861 staly obětí požáru, který se přenesl z hroutící se staré hospody na suchá ptačí hnízda v „lucerně“ věže. Jelikož jediná obecní stříkačka nefungovala z důvodů zanesených ventilů, rozšířil se požár postupně na celý kostel. Zvony spadly a byly žárem znehodnoceny.  I věžní hodiny, postranní oltáře a varhany byly zničeny.  V roce 1862 se začalo s opravou celého kostela. Původně to měla být novostavba, Thurn a Taxisův patronátní úřad ale neuvolnil katolické obci potřebné prostředky (tehdejší kronikář psal vyčítavě, že ředitel úřadu byl protestant), a tak se stavělo na starých základech a zdech. Součástí finančně odlehčeného projektu byla i pyramidová čepice věže, která se Janovákům ale vůbec nelíbila, a tak získali peníze na obnovu staré barokní cibule veřejnou sbírkou. Můžeme tušit, že tentokrát byla pokrytá plechem, protože dle záznamu z r. 1904 byl „obnoven nátěr věžních plechových stříšek tmavohnědou barvou“. Patronátní úřad povolil obnovu zvonů jen v rámci původní velikosti (tj. 15,5 q), ale i zde zajistila veřejná sbírka prostředky pro nákup 3 zvonů o celkové váze 34 q, které byly lity v dílně Ignaze Hilzera z Wiener Neustadt. Materiál byl částečně použit z dvou původních, žárem zdeformovaných zvonů. Dne 15.10.1864 byly nové zvony vyzvednuty ze železniční stanice Svitavy a třemi vozy za velké účasti obyvatelů slavnostně přemístěny do Janova, kde vzápětí zahájily činnost jednohodinovým zkušebním zvoněním.  V roce 1867 byly pořízeny nové varhany. Poněkud později (r. 1881) byly obnoveny věžní hodiny, a to mistrem Josefem Prokešem ze Sobotky za 640 fl., které byly rovněž získány sbírkou. Hodiny ukazovaly čas na všech čtyřech stranách věže a měly i bicí mechanismus.  V r. 1887 a 1888 probíhaly další stavební úpravy a byly zakoupeny nové paramenty. Byl nahrazen chatrný dřevěný strop nad kůrem, dále se prováděla malba stropu lodi, mramorování zdí, obnova malby oltářního obrazu a nová dekorace hlavního oltáře. V r. 1892 začala důkladná obnova presbyteria včetně základových zdí (částečně se kopalo do hloubky 5 metrů) a v r. 1894 bylo presbyterium vymalováno. Varhany neměly dlouhý život a musely být nahrazeny novými v r. 1901, které měly opět větší opravu v r. 1934.  Dne 14. května 1917 byly dva zvony zkonfiskovány na výrobu válečného materiálu. Byl to zvon největší (tzv. St. Filipp a Jakob o váze 1053 kg) a nejmenší (St. Florian, 287 kg). Rozbili je ještě na věži a pak odvezli k železnici do Litomyšle. Velký zvon potřeboval údajně 208 ran, než praskl. Stát zaplatil tehdy 4 K odškodného za kg, tj. 5360 K do kostelní pokladny. Na Velikonoce r. 1918 měl být zkonfiskován i malý umíráček. Našli se ale dva stateční občané, kteří ho v noci na velký pátek sundali a ukrývali v dnes už neexistujícím rybníku před č.p. 4. Žel, našel se i udavač (zvon číhal kousíček z vody ven), a tak nutil četnický strážník kostelního sluhu Rudische, aby se k činu přiznal, čímž obec o tento zvon také přišla. Zhruba ve stejné době byl také zkonfiskován zvon z Mendryky (průměr 42 cm, výška 33 cm, nápis „Juditt Joannes Zeida alto Maufte 1752“). Ještě krátce před zánikem Rakouska-Uherska potkal stejný osud zvon z Gajerské kaple (průměr 47,5 cm, výška 35 cm, vyzdoben křížem se dvěmi anděly a nápisem „Ignaz Hilzer k.k. Hof Glockengießer in Wien Neustadt 1867“), konec války ale zabránil tomu, aby skončil v tavící peci. Janovský farář s Gajerským přednostou objevili tento zvon později ve sběru v Pardubicích, nebyl jím ale i přes naléhání vydán s poznámkou, že „byl přece zaplacen“.

Kostel v r. 1938  Kostel před r. 1930  Kostel v r. 2010

Trvalo notnou dobu, než se obec z těchto ztrát vzchopila a pomyslela na obnovu zvonů. Zasloužil se o to v r. 1937 místní farář Král (zřejmě víc Čech než Němec, protože dle jednoho písemného7  zdroje z r. 1941 po „anšlusu“ Janova „utekl do Protektorátu“). Byla to ale trochu akce individualisty, jelikož v podstatě nejsou o tom záznamy, a ani nebylo zajištěno zaplacení investice, které se pak řešilo až ke konci r. 1941. Dva zvony byly čerstvě lity u firmy Herold v Chomutově, ostatní farář organizoval odjinud (spoléhám u dat lití trochu na hlášení pozdějšího faráře z r. 1942, které je jinak spíš odhadem, co se týče technických parametrů). Takže např. není možno bezpečně určit, zda zvon z r. 1863 je totožný s tím, který po 1. Světové válce v Janově zbyl, protože nesedí přepočet váhy s v.u. čísly). Nicméně, v Janově i na Gajeru se opět zvonilo. Ale ne nadlouho. Druhá světová válka bronz kostelních zvonů znovu spolkla. Přijímací doklad  „Říšského úřadu pro kovy“ v Moravské Třebové ze dne 10.7.1942 vykazuje následující převzetí z Janovského kostela (datum vylití jsem doplnil z hlášení faráře):

 

Č. 156 - průměr 118,5 cm, váha 960 kg, r. 1937

Č. 157 – průměr 101 cm,   váha 548 kg, r. 1863

Č. 158 – průměr 92,5 cm,  váha 407 kg, r. 1937

Č. 159 – průměr 42 cm,     váha 40 kg,  r. 1923

 

Na základě říšského nařízení ze dne 15.3.1940, že „každé farní obci smí zůstat jeden provozuschopný zvon“,  zbyl na kostele zatím malý zvon č. 160 o průměru 37 cm a o váze ca. 30 kg. Byl takto uveden ještě v inventárním seznamu ze dne 31.3.1944.

 

Už dne 11.2.1942 vzaly za své zvon z Gajeru (46 cm / 55 kg, r. 1925) a ze Strakova (60 cm / 115 kg). O zvonu z Mendryky po r. 1918 jsem žádné odkazy nenašel.

 

V r. 1929 se prováděly stavební  opravy na vnitřním zařízení kostela. V roce 1934 byl za 7800 Kč pořízen nový Boží hrob, v r. 1937 byl kostel elektrifikován, a v r. 1938 sledoval nákup nových paramentů za hrdých 19.042,65 Kč u firmy Ignác Neškudla syn z Jablonné nad Orlicí. Ještě v r. 1943 se farář pokusil pořídit nové varhany. Dostal nabídku od firmy Rieger z Krnova  za 14.920.- RM a s dodací lhůtou 24 měsíců. Dle všeho k realizaci již nedošlo.

Presbyterium v plné kráse  Hlavní oltář v r. 1995  Oltář v r. 2010

V rámci uzavření smlouvy k povinnému ručení byla dne 8.11.1940 vykazována následující statistika: Vnitřní plocha kostela 250 m2, 300 míst k sezení, 1 kostelní sluha, 1 organista, 1 farní zaměstnankyně, 4 ministranti, 1 hrobník a 1 zvoník. Další údaje o majetku farnosti nám prozrazuje seznam inventáře, který byl sestaven radou farnosti dne 31.3.1944:

 

 

1.    Farní kostel, vybudován v 17. století z kamene a cihel, s břidlicovým krytím, sestávající se z kostelní lodi, klenuté postranné kaple, presbyteria, zákristií a klenutou předsíní. Délka kostela 15 5/6 sáhů, šířka 5 ½ sáhů.

2.    Marnice na jižním cípu hřbitova, postavena z lomených kamenů a kryta břidlicí.

3.    K tomu víc než 43 ha lesů a skoro 9 ha orné půdy v katastru Janova a skoro 19 ha lesů a 3 ha orné půdy v katastru Lauterbach (Čistá).

4.    (mj.) umíráček (cca. 30 kg) a 2 máry, 2 zpovědnice z měkkého dřeva, 14 obrazů křížové cesty v 14 stanicích, 1 vánoční betlém s 23 figurami.

 

Poslední německý organista Urban hrál na varhany ještě rok po první vlně „divokého“ odsunu většiny německého obyvatelstva, než odevzdal klíče kostela faráři.

 

V březnu r. 1956 byly při vichřici utrženy plechy od kupole kostelní věže. Dílo zkázy bylo dovršeno požárem v roce 1957, kdy věž přišla o krovy a celou barokní nástavbu, a bylo zničeno téměř veškeré vnitřní zařízení. Oheň tenkrát prý přeskočil z hořícího kravína JZD na věž. Občas se šušká i něco jiného…

 

Dne 27.11.1962 se na plénu MNV jednalo o stavu (cituji z protokolu) „…kostelní věže, která dělá ostudu celému okolí a nepříznivě působí na cizince, kteří se schválně zastavují, i celé autobusy, a fotografují toto zbořeniště“. Přítomný poslanec KNV „slíbil pomoc při řešení dokončení výstavby, neb likvidace“. Obavy z hanby v cizině byly patrně větší než z toho, jak by se s dennodenním pohledem na tuto smutnou trosku museli vypořádat místní obyvatelé. I tak jsme ale pozdější necitlivou opravou přišli o barokní kupoli věže.

 

V sedmdesátých letech 20. století se začaly dílčím opravám kostela věnovat sestry sv. Vincence, které se usadily v areálu loveckého zámku a kaple sv. Huberta na Mendryce. Kostel dostal krytinu z hliníkového plechu a loď novou dlažbu z konglomerovaného mramoru, nové lavice a nový nátěr. Od přelomu k 21. století volal celkový stav kostela po důkladnější opravě. Ta byla zahájena v r. 2008 a trvala do září 2010. Začalo se střechou lodě, která dostala líbivou krytinu z černého eternitu („Dacora“) a měděné klempířské prvky. Bylo odstraněno jedno závětří na východní straně a došlo k opravě fasády, a to na dolních částech i sanační omítkou. Aby se neopakovalo podmáčení zdí, bylo základové podloží odvodněno systémem drenážních trubek a štěrkových vsaků a dešťová voda ze střech svedena trubkami mimo dosah kostela. Od r. 2009 pak bylo možno opravit i interiér, opět s použitím sanačních omítek. Loď dostala novou elektroinstalaci a nový velký lustr. Pro velkou nákladnost zůstaly zatím glazované dlažby v zákristii, presbyteriu a boční kapli.

 

Ve stejném roce vyla věž osazena novými elektrickými hodinami s bicím mechanismem. Hodiny nechala na vlastní náklady instalovat obec, občané přispěli sbírkou. Jinak se finanční náklady na opravu kostela rozdělily mezi Ministerstvo kultury (1,5 milionu Kč), Pardubický kraj (350 tis. Kč), farnost Litomyšl (450 tis. Kč) a obec Janov (200 tis. Kč plus hodiny). Dne 16. 10. 2010 byl obnovený kostel slavnostně vysvěcen.

 

Zrekapitulujeme-li si všechny ty živelné a lidské zásahy páchané na kostele, nemůže nás překvapit hodnocení, že se z architektonického hlediska jedná o bezvýznamnou stavbu. O to víc nás musí mrzet, že se celá řada zachovalých cennějších kusů v posledních 22 letech postupně z kostela vytratila, aniž by byla hlášena krádež. Nebýt jejich zachycení díky objektivům několika fotografů, snad bychom o tom ani nevěděli.

 

  Vstup do kostnice  V kostnici 

Další významné události v dějinách našeho kostela byly:

 

  • udělení odpustků v letech 1706 (Kliment XI.), 1729 (Benedikt XIII.), 1736 (Kliment XII.), 1743 (Benedikt XIV.), 1759 a 1766 (Kliment XIII.)
  • 1744: biskup Marcus Antonius Amalfský z Ortony potvrzuje pravost ostatků sv. Filipa a Jakuba
  • 1771: Jiří Kristián hrabě z Waldštejna-Wartemberka zakládá plat pro kapli na Mendryce
  • 1862: opat Strahovského kláštera Jeroným Josef Zeidler potvrzuje vysvěcení zvonů pro janovský kostel.

 

Doplněno a opraveno v říjnu 2011, Klaus Müller

Anketa

Měl/a byste restauraci v Janově raději nekuřáckou?
Kdyby byla restaurace v Janově nekuřácká, chodil/a byste tam