Dnes je 13. 12. 2017    Svátek má Lucie, zítra Lýdie.
Janov oficiální stránky obce
Janov

Z dějin Janova

  

 Obsah:

 - Dějiny vesnice

 - Zdroje a poznámky

 - Hasiči

 - Školy (připravuje se)

 - Pošta a telefon (připravuje se)

  - Zajímavá data

  


   

 

 

Dějiny vesnice

 Nikdo dnes už nedokáže doložit, kdy přesně Janov vznikl. V historické literatuře je celkem nesporné, že to bylo v rámci tzv. druhé (neboli vnější) kolonizace v polovině 13. století, a že noví osídlenci přišli především z oblasti Franska a Durynska v Německu. První písemná zmínka o vsi pochází ale až z r. 1347, kdy při rozdělení klášterních statků mezi nového litomyšlského biskupa a kapitulu dle příslušné listiny, území s usedlostmi pod názvem „Janštorf“ (v latině „Jansdorph“) připadlo biskupovi. I když analýza jmen tehdejších obyvatelů připustí závěr, že se jednalo o ves národnostně smíšenou, uvádí se její název v různých pravopisných variacích až do r. 1945 vždy v německé formě. I v latinsky napsaných listinách z let 1349, 1350, 1361, 1384 a v listinách urovnávajících trvající majetkové spory mezi biskupem a kapitulou z let 1358, 1369, 1380 a 1398 se objevoval vždy název „Jansdorph“.

 Dle Nejedlého (1) a Licka (2) víme, že zde už v r. 1350 existoval farní kostel náležící k děkanátu Poličskému. Zmiňují se dále o „dobytčí cestě“ u dvora jistého Dětmara (Dietmar) (3), o vozkovi Václavovi (Wenzel) a koláři Václavovi (Wenzel). Byly zde i včelí úly, za které se platily úroky.

 Výše uvedená listina z r. 1398 je z hlediska minulosti Janova zvlášť důležitá. Poprvé se tu najde zmínka o rychtáři Benešovi (Benedikt) a svobodné rychtě. Ta dle této listiny připadla spolu s lesem a určitou částí usedlostí (dle (1) „s novým osazením“) znovu biskupovi, načež jiná část vsi (dle (1) „in alio Jansdorf“) odváděla plat a úroky kapitule. Historici věnují existenci „dvou Jansdorfů“, které se přes 50 let písemně uvádějí vedle sebe, značnou pozornost, např. kde nebo jak daleko ležel ten „druhý Jansdorf“. Zatím na to nikdo nepřišel. Blíž k realitě bude asi domněnka, že se jedná o jednu a tutéž ves, která byla dle lokálního růstu přechodně rozdělená pouze fiskálně.  Všeobecně se ale soudí, že její původní jádro bylo směrem k Mendryce.

 Litomyšlský biskup Jan IV. zvaný „Železný“ osvobodil r. 1412 ves od odúmrtí. Z roku 1420 máme informaci o působení konšelů:  Henslín (Hanuš) Metler (asi zárodek později v Janově rozvětvené rodiny Mattler), Martin Cvik (v r. 1402 zádušní úředník) a Václav Polan. Z r. 1464 je zmínka o rychtáři Kubovi (Jakob).

 Za značnou devastaci vč. zničení farního kostela a pravděpodobně i farní budovy v husitských válkách „vděčí“ Janov příslušnosti k biskupovi. Dlouho se proto o věřící staraly farnosti v Opatově (do r. 1653) a pak až do r. 1785 v Čisté (Lauterbach).

 Trochu rozsáhlejší údaje o daňové a robotnické zátěži nám poskytuje urbář litomyšlského zámku z r. 1548. Uvádí pro Janov peněžitou daň 23 kop, 32 grošů, 5 denárů a 1 halíř splatnou dvakrát ročně (o Jiřím a Gallusovi, což byly obvyklé platební termíny), dále 58 grošů splatných o Johanovi, a daň naturální 155 měřic 3 čtvrtiny oves a 135 kuřat.  Jako robota se uvádí, že každý (usedlík) musí zhotovit 25 polen dřeva pro panský pivovar za protihodnotu jednoho bílého denáru a jednoho sudu piva pro všechny dohromady. Zde vidíme, že se jednalo ještě o placenou službu, na rozdíl od pozdějších robot. Historik Fiedler (4) provedl složitý přepočet platů a robot na počet osídlenců a přišel na číslo 60.  Toto číslo ale nesmíme rozumět jako počet obyvatelů – většina usedlíků měla totiž ještě určitý počet podruhů a rodinných příslušníků, k tomu přišli nevázaní chalupníci a zahrádkáři, takže tento údaj představuje jenom něco jako „daňovou jednotku“.

 Pro roky 1557 a 1610 se uvádí, že 65 usedlíků se nadále postará o dřevo pro pivovar za v.u. protihodnotu. Přibyly ale další povinnosti: bylo třeba zajistit 55 sáhů topícího dřeva pro zámek v Litomyšli, dlouhé dřevo pro cihlové a vápencové pece a vlastními pomůckami i odlov rybníku pod „mendryckým dvorem“ a dle nutnosti i pomoct i u dalších rybníků. Dále museli dle objednávky zámku na druhý den orat pole litomyšlského dvora nebo delegovat 30 ženců „proti strávě a platu“. Ani na zahrádkáře a podruhy se nezapomnělo – byli povinní pomoci při sklizni konopí. Dále platila obec 3 husy o Jakubovi a 2 kbelíky medu s 30 grošů o Johanovi.

 V roce 1649 najdeme v Janově 56 sedláků, jednoho svobodného rychtáře, 6 zahrádníků a 13 chalupníků. Zde jsou už vidět zhoubné následky třicetileté války, která měla katastrofální dopad na zemědělství. V následujících letech (uvádí se r. 1652 a 1653) byly sice 4 statky opět obhospodařeny novými sedláky, ale stále bylo 13 opuštěných dvorů a „velký počet zkažených následkem války“. 

 Po třicetileté válce se v rychle rostoucí míře účastnil na vykořisťování i stát, což vedlo k dalšímu úbytku sedláků, kteří to raději zkusili na Moravě, nebo zemědělství zanechali úplně s  tím, že šli kácet dřevo.

 V roce 1789 má Janov 156 popisních čísel, kostel s farářem a pomocníkem a farní budovu (5). V roce 1837 registrujeme 169 čísel a 1289 obyvatelů, 2 faráři, farní budovu, jednu hospodu, dva mlýny, školu a budovu pro požární stříkačku. Pouze jedna rodina měla vyznání protestantské, ostatní byli katolíci (6).  U těch mlýnů se jednalo pravděpodobně o dnešní č.p. 117 (směrem k Mendryce) a č.p. 58 (v dolní části obce nad jezdeckým areálem). Oba byly poháněny vodou.

 Fr. Palacký uvádí, že v r. 1848 bylo v Janově 182 čísel a 1328 obyvatel.

 

(pokračování)

 


 

Zdroje a poznámky

 

(1)  Nejedlý, Zdeněk: Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl prvý. Litomyšl 1903

(2)  Lick, Carl: Zur Geschichte der Stadt Zwittau und ihrer Umgebung. Zwittau 1910 im Selbstverlag.

(3)  Jména se uvádějí v jazyku historika, tak jako např. v případě rychtáře z r. 1420: „Beneš“ u Nejedlého, „Benedikt“ u Licka. V konkrétním případě se jednalo ale patrně o jméno české.

(4)  Fiedler, Rudolf: Zur Geschichte der deutschen Bauerndörfer der ehemaligen Herrschaft Leitomischl. In: Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes, 21. Jahrgang (1925), Mährisch Trübau

(5)  Schaller, Jaroslaus: Topographie des Königreiches Böhmen. Prag 1785. Chrudimer Kreis.

(6)  Sommer, Johann Gottfried: Das Königreich Böhmen – Bd. Chrudimer Kreis. 1837.

(7)  Psaní Dresdner Bank,  filiálka Trutnov, ze dne 3.2.1941, farnímu kostelu v Janově s poznámkou,  „ ...dass Ihr Vorgänger zur Zeit der Besetzung ins Protektorat geflüchtet ist...“

(8)  Velešík, Vladimír: Osídlování Svitavska v letech 1945 – 1947, in: Pomezí Čech a Moravy, svazek 4, Litomyšl 2000.

(9)  Trnka, Miroslav: Vývoj osídlení v oblasti Moravské Třebové. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, 2010.

 


 

Hasiči

Dlouho před tím, než byl založen hasičský sbor, existovala v obci už hasičská zbrojnice pro stříkačku („Spritzenhaus“). Byla zmíněna již v r. 1837. Dle staré vyhlášky byl každý majitel statku nebo chalupy povinen v případě požáru vyslat jednoho muže. Akci řídil rychtář. Hasičský sbor byl pak založen v roce 1884. Kromě hašení případných požárů měli hasiči tenkrát ještě řadu jiných úkolů, mj. i mnoho reprezentativních. Víme také, že dne 19. 7. 1901 podali hasiči nejen zprávu o počtu domů a lidí (340 čísel a 2179 obyvatelů), ale zveřejnili i „inventuru“ vlastního sboru. Podle ní měl 120 až 130 aktivních členů. Technické vybavení bylo pozoruhodné: 1 dvoukolová a 3 čtyřkolové sací stříkačky, 3 malé přenosné stříkačky, 604 metrů hadic, 4 hasáky, 2 žebříky přístavné, 1 dvoumadlový lezecký žebřík a 2 vozy pro hadice. Personál se skládal ze 17 šarží, 19 „štajgrů“ a 94 mužů pro obsluhu stříkaček. Schůze se konaly v tehdejší hospodě č.p. 6 (zhruba na místě dnešního Motorestu). V období 1898 – 1900 uspořádali hasiči 5 cvičení, jednou museli naostro hasit požár v obci a dvakrát spěchali na pomoc sousedním obcím. Příjmy sboru činily v r. 1900 celkem 905,40 korun, výdaje 368,27 korun. Poslední zbrojnice stála mezi dřívější hospodou č.p. 6 a mlýnem č.p. 220.

 Zbrojnice v r. 2011  Mladí hasiči při tréninku

Brzo po odsunu německých obyvatel byl dne 5. 11. 1945 založen český Sbor hasičů. Ve výčtu jeho výzbroje se ještě dlouho objevovaly součásti vybavení jeho předchůdce. V letech 1973-75 byla v době největšího rozkvětu obce, kdy byl předsedou MNV p. Křenek, na pozemku mezi č.p. 11 a č.p. 14 vybudována nova hasičská zbrojnice, která slouží dodnes. V létě r. 2011 dostala novou střešní krytinu.

Z aktuálního dění SDH se dozvíte více na jeho webových stránkách:  

 http://www.sdhjanov.estranky.cz/

 


Zajímavá data

 

-   Cestou z Vídně ke korunovačním slavnostem v Praze projel Janovem dne 21.8.1836 rakouský císař Ferdinand I. s chotí za zvonění kostelních zvonů hustým špalírem vesničanů.  

-   V letech 1842/43 promoval jistý Hieronymus Weyda z Janova na C. a k. universitě ve Vídni na doktora medicíny. Téma jeho práce: Hypochondria.

-    V roce 1848 byl v janovských lesech odstřelen poslední vlk. Byl pak vystaven na litomyšlském zámku. 

-    Ještě v r. 1867 byly zde zaznamenány orchideje ve volné přírodě. Jednalo se o vstavač ploštičný (Orchis Coriophora), který rostl u mezí směrem k Čisté. Zmizel nejpozději s rozšířením minerálních hnojiv v polním hospodářství.

-    V květnu r. 1930 byla dokončena a vysvěcena stavba památníku pro oběti 1. Světové války. Památník stal vpravo vedle Raiffeisenky (dnes budova OÚ), asi na místě dnešní autobusové zastávky. V druhé polovině padesátých let 20. století byl odstraněn.

-    Od roku 1937 byl v obci elektrický proud.

-    Dne 12.1.1960 vykazuje statistika, že v obci je 35 televizorů

 (pokračování)